Praotec Chrom seděl na hlavě, široká - byť stářím obroušená - ramena halil vypelichaný kožich z vlčích kožek.
Lihový opar byl tak silný, že se vlnil nad Praotcovým tělem ze všech jeho končetin a z pokožky. Výsledná fata morgána, tak netypická pro zasněžené hory, Polu přesvědčila o tom, že má Praotec Chrom opět líbánky.
"Ach Chrome, kterou nevinou barbařici jsi to zase přemluvil," promlouvala mu do duše, zatímco hlasitě chrápal.
Na chvíli zmizela v chýši a vrátila se s kusem hadru. Praotec Chrom si mezitím spokojeně poslintal pleš.
Pola láskyplně nabrala do látky trochu sněhu, uvázala konce hadru dohromady a upevnila. Pak se vší silou rozmáchla...
"Churva!"